Keltové obsadili Jičínsko ve 3. století př.n.l. Přinesli a ve střední Evropě rozšířili mnoho vynálezů, technologicky velmi kvalitní keramiku vyrobenou na rychle rotujícím hrnčířském kruhu, ražbu mincí a používání rádla s předradličkou. Naše dnešní nástroje se od jejich téměř neliší. Nejčastějším nálezem po jejich fyzické přítomnosti jsou kostrové hroby bojovníků. Kostrový hrob byl pravděpodobně zničen i ve Hřmeníně. Pochází z něho náramek s vývalky a pečetítkovými konci. Zlomky hliněných misek a dno hrnce rovněž ze Hřmenína jsou uloženy v libáňské sbírce.

     V bezprostřední blízkosti Hřmenína na Hřmenínských  pozemcích, konkrétně na polnostech pana Standy Táborského (ostatní majitelé upřesníme) se rozkládá rozsáhlé území na kterém bylo prokázáno keltské osídleni přibližne 200 let před naším letopočtem. První archeologické vykopávky zde probíhali v 60 letech minulého století. Jedná se o místo, které nalezneme nejen v republice, ale i v Evropě jen málo kde. V současné době se stává významným bodem zájmu archelologů, archeoastronomů a psychotroniků. Dle posledních výzkumů zde byla prokázána místa s obrovskou psichotrinickou silou, ku naší radosti vesměs pozitivní. Jak jsme se dozvěděli při posledním setkání dne 20. září 2008 které se uskutečnilo při příležitosti podzimní rovnodennosti a kterého se zúčastnili i Hřmeníňané, chystají se příznivci Keltské kultury na tomto významném kultovním místě vybudovat Keltský skanzen. Tímto počinem by zde v budoucnu mohlo vzniknou významné poutní místo.

   Jako příklad orientace ke Slunci nad výrazným vizírem obzoru v den rovnodennosti uvedeme největší dosud objevený laténský kultovní prostor lichoběžníkového tvaru vymezený valy a příkopy. Známe je jako "Žižkovy valy" či "Šance", které včak nemají s Janem ani Švédy nic společného. Prvně je zmiňuje J. V. Hellich v roce 1844, podrobné zprávy z archeologického výzkumu lze nalézt v Encyklopedii Keltů v Čechách; J. Waldhauser.

   Při zběžném průzkumu leteckého snímku jsou v půdním projevu odlišnosti, které svědčí o značné šířce příkopu, asi 14 m. Ve východní části ohrazení je vidět přerušení valu široké asi 10 m. Pokud použijeme analogii s objektem Skřipel, mohla zde stát vstupní brána do svatyně. Naproti tomu v západním valu se nejeví žádné přerušení, ale z venkovní strany, asi v polovině délky valu, lze uvažovat o čtvercovém půdorysu jakési stavby o straně 18 x 18 metrů. K ověření či vyloučení náznaků by bylo potřeba provést cílené snímkování.
  

   V půdorysu objevujeme ještě další zajímavosti:
poměr délek je 10:5:9:6, přičemž délky obou úhlopříček jsou stejně dlouhé; jejich křížení tvoří úhly 66° a 114°, v tomtéž úhlu se sklání severní val a směřuje k východu Slunce při deklinaci -14,5°, jenž má zvláštní význam v keltském kalendáři.
Předpokládáme také zaměření ke krajnímu Slunci při letním slunovratu nad vrchem Tábor (672 m n.m.; 15,5 km); a při deklinaci +14,5° na Kumburk (642 m n.m.; 19 km); severní val směřuje k východu Slunce při deklinaci -14,5°. Podařilo se prokázat zaměření svatyně pro určení rovnodennosti, směr prochází jihozápadním rohem a vstupní bránou, s východem Slunce nad vrcholem Veliše (429,2 m n.m.; 8 km).

Další informace o Keltských svátcích a kalendáři naleznete zde.