takto se nazývá údolí, které uytvořil kdysi malý pramínek vody a potok Mrlina tekoucí od Markvartic do Sedlišť, v pozemkových knihách vedený též jako Mlýnský potok. Od Batína k Važicům Na Dolách, do Sedlišť a do Starých Hradů, podél tohoto potoka mlelo pro celé okolí devět mlýnů. První byl na Malém Batíně u Grohů (1.), pak u Svěráků (2.) – dříve též nazývaný Čermánkův mlýn ze kterého zbylo již jen zbořeniště, V dolech u Procházků (3.) – dříve též nazývaný Žežulkův mlýn a Bobků (4.) – dříve též nazývaný Markův mlýn, potom u Brožů (5), u Jílků (6), dále u Janďourků (7) (odtud název kopce od Sedlišť do Hřmenína zvaný Janďourák), u Říhů (8.) a Rohlíčků (9.) a o kus dále ještě ve Starých Hradech u Nováků, později u Dubských.

     V současné době již žádný z nich neklape, dva z nich byly dokonce rozbořeny (Svěrákův a Jílkův), ostatní byly přeměněny na obytné nebo rekreační stavení.

     Nejzachovalejší mlýnské zařízení se nachází u Bobků. Mlýn nechal postavit a zařízení mlýna, zhotovil před válkou otec pana Bobka a poté zmodernizoval manžel nedávno zemřelé paní Bobkové. V roce 1947 zavedl elektřinu, před tím otáčelo mlýnské soukolí vodní kolo o průměru 7,20 m a později je poháněla Francisova turbina. Bylo by možné obdivovat bytelné zařízení, provedené převážně ze dřeva: sýpky, fukar neboli trier (t.j. čistící zařízení), vážící zařízení, mlecí stolice, kapsové výtahy pro obilí a mouku. U Bobků se mlela z pšenice hladká i hrubá mouka a krupice. Ze žita byla tzv. vejražka, z ječmene kroupy. Ještě dnes si můžeme přečíst na ostění tzv. melné. Jeden q pšenice Kčs 47,–, žita Kčs 43,–, šrotování Kčs 18,–, mačkání na ovesné vločky Kčs 10,–.

     Bylo by zřejmě nespravedlivé v souvislosti s tím jak údolí žilo za starých časů nevzpomenout hospodu Na valše v Sedlištích. Hospoda patřící do Sedlišť na odbočce z hlavní silnice Libáň – Jičín ve směru na Hřmenín byla v té době vyhledávaná nejen mlynáři a jejich chasou, ale i všemi hospodáři s obilím, kteří cestovali dál do rozlehlého údolí v přesvědčení, že právě ten jejich pan mlynář má nejlepší mouku. Také několik tanečních zábav bylo Na valše. Pořádal je většinou pan hostinský s pomocí chlapců a děvčat z údolí. Již měsíc před zábavou se roznášely plakáty, vlastnoručně vyrobené a napsané. Nezapomnělo se na žádnou vesnici, plakáty šly i do vzdálených míst, odkud se čekala návštěva. Hlavně aby se počasí vydařilo. Vědělo se, že taneční zábava bude pro všechny vesnice. Děvčata a chlapci z údolí, každý přispěl nápadem, aby se tanečníkům zábava co nejlépe líbila. Řízná polka už zněla za světla celým údolím. Sám pan hostinský vítal hosty, kteří přicházeli, a když se dostavili mlynáři s manželkami, i hudba je vítala pozdravnou fanfárou na trubku, neboť mlynáři ze samot byli zárukou, že vše proběhne, jak správně má.

                                                                                   (článek dodal Pepa Šíba, rodák Hřmenínský)