Za všechno může IONOSFÉRA

     V dnešní době zažívá naše pásmo nebývalé rušení ze zahraničí. Někteří nadávájí na ruské a španělké stanice a jiní se zase radují, jak jim to chodí pěkně daleko. Řekněme si ale, jak je možné že slyším Ukrajinu naplno? Jak je možné, že slyším Španělsko a ne Rakousko, jak je možné, že slyším zahraniční stanici, ale kolega ve vzdálenosti 10 km ne?

Za všechno může ionosfera od které se odráží signál. Tyto odrazy fungují cca do 30 MHz, tedy i na CB.
Sporadická vrstva Es
     Vytváří se v letních měsících, ale není vyloučena ani v zimním období. V letech minima sluneční činnosti se zdá být intenzita této vrstvy větší než v letech maxima. Mraky odrážející rádiové vlny jsou složeny z ionizovaných kovových častic pochádzajecích z meteoritů a elektronů z molekul plynů. Nacházejí se ve výšce asi 100 km nad zemským povrchem. Tyto mraky, jejichž vznik a životnost zatim není objasněna, vytvářejí shluky ve výšce 60 - 200 km při tloušťce 2 - 4 km. Pohybují se velmi rychle a proto ani předpoveď na několik hodin dopředu není zaručena.

 



     Podmínky se mění neustále, signály mohou mít výrazné úniky (QSB) , ale výjímkou nejsou ani signály S9+. Při vytvoření vrstvy Es je možné uskutečnit spojení (QSO) i výkonem řádu mW po celé Evropě. Je možné, že my slyšíme stanici i S9, ale kolega o pár kilometrů neslyší nic - do hry vstupuje poloha (QTH), vyzařovací diagramy antén a samozrejmě místo odrazu.

     Při výšce reflexní zóny 130 km můžeme očekávat skok do vzdálenosti 1000 - 2000 km, při silnejší vrstvě se vzdálenost zmenšuje na několik stovek kilometrů. Při výskytu více reflexních míst může nastat situace, že signál se odraží i vícekrát. Potom se dosáhnutelná vzdálenost zvětšuje. Ale ve vzdálenosti 2300 - 2500 km (sever Afriky, divize 26, 29, 30, 31,50, 55, 68, 163, a sever Skandinávie) se nachází tzv. "mrtva zóna Es", kdy pro jeden skok je vzdálenost příliš velká, pro dva moc malá.
Nepravidelnost pole FAI
     Počas Es sezony sa vyskynou podmínky, kdy se signál odráží v oblasti Es šírení, která ale neleží v ose mezi nimi, např. při spojení z Monaka do Chorvatska se signál odráží nad Lichtenštejnskem. Signál je třepetavý, s únikem. Při použití směrové antény otočené přímo na danou zemi signál mizí. Tento jev se vyskytuje zejména v jižněji položených zemích a je provázen klasickým Es šířením. Nazývá se také "backscatter"
Šíření zpětným odrazem - backscatter
     Jedná se o velmi důležitý typ šíření, bohužel je možné ho využít jen s použitím velmi kvalitních zařízení - směrové antény a velkého výkonu. Antény obou stanic musí být otočeny na místo odrazu. Velký výkon zabezpečí čitelný signál. Při malých výkonech signál zní hrubě a zkresleňe. Síla signálů při použití 100 W a 3 el. Yagi, se pohybuje do S5. Výhodou je, že je možno udělat QSO už na vzdálenost 150 km - tedy zóna, která je těžko dosažitelná.

 



Ionosferické šíření
     Je to nejběžnější druh šíření DX signálů v pásmu 11 m (CB). Vrstvu F2 ovlivňuje sluneční aktivita, která slunečním zářením ionizuje molekuly plynů této vrstvy. V zimě sa nachází ve výšce asi 300 km, v léťe asi 400 km nad zemským povrchem. To způsobuje, že délka odrazů se mění v závislosti na ročním období - např. v zimě je slyšet v pásmu 11m velký počet stanic z 26, 29, 68 a 163 divizie - v letním období ne. Na to, aby se pomocí vrstvy F2 dalo uskutečnit spojení na velkou vzdálenost, je potřebné aby SFU (solar flux unit) byl aslepoň 150 a klidné, až neklidné magnetické pole, nejlepe v čase před narušením magnetického pole. Je výhodné, aby anténa vyzařovala pod co nejnižším úhlem - zmenšuje se počet skoků.

 



Šíření bočním odrazem - sidescatter -IS
     Když je SFU a R (počet slunečních skvrn) vysoký - může nastat další zajímavý spůsob šíření - F2 sidescatter. Dá se pracovat se stanicemi z té stejné zemepisné šířky, zejména na východ až do vzdálenosti 10 000km. Charakteristické pro toto šíření je, že spojení mezi stanicemi není přímé (najkratší cestou), ale trasa vede v směru rovnoběžek. Například signál 25 divizie - Japonska, má maximum v směru 90-100 stupňů, ne 40-50, což by odpovídalo SP.
Šíření odrazem od ionosféry Ionscatter -IS
     Při použití velkého výkonu je možno dosáhnout i odrazu od vrstvy D, nachádzejíci se vo výšce 700 - 2000 km. Potřebný výkon je ale tak velký, že o tom mohou uvažovat snad jen "big- guns". Výhodou je, že na překlenutí velké vzdálenosti je potřebný minimální počet skoků.
Aurora
     Na severním pólu a v jeho blízkosti mohou složky slunečního větru proniknout díky zakřivení magnetických siločar Země hluboko do vrstev ionosféry. Zde zionizují molekuly plynů, což sa projeví výskytem barevných světelných efektů - optická aurora. 11 m pásmu prináší problém, protože narušením magnetického pole Země signály slabnou, respektive se až ztratí.
Krátká a dlouhá cesta odrazu
     Nejlépe to uvidíme na obrázku

 



     Příklad na obrázku ukazuje QSO Hawaii - CZ. Při použití směrové antény umíme určit, kterým směrom sa signál šíri. Když anténu otočíme na sever - asi 17 stupňů, po překonání vzdálenosti 12000 km signál dosáhne na Hawaii. Když anténu otočíme na 275 stupňů signál musí překonat 18000 km, jde tedy o tzv. "dlouhou cestu". Spojenie je možné realizovat krátkou i dlouhou cestou, ale musíme vědet, kdy je signál najsilnejší - v 90% je to krátká cesta.
Změna polarizace signálu
     Země má tvar približné koule. Podobný tvar má i ionosféra. Signál sa nikdy neodráží v jednom bodě, ale na určité plošhe ionosféry. Na zakřivené ploše se prostorový signál odráží pod ruznymi uhly. Tento jev je v pásmu 11 m dosti výrazný a často nastávají situace, že použití rozdílne polarizace antén dáva lepší výsledek - silnejší signál, než-li použití stejně polarizovaných antén. V USA se vyrábějí antény podobné známému Quadu, u kterých lze přepínat jejich polarizace.
Období klidu na CB se blíží
     V současné době se nacházíme v období těsně po 11-ti letém maximu sluneční činnosti a podmínky k tvorbě výše uvedených jevů jsou tedy velmi příznivé. Můžeme ale CB-čkářům slíbit, že přibližně za tři léta bude zase na frekvencích CB-čka klid a jen občas náš éter rozčeří nějaká ta Italská stanice, jejichž signál k nám v té době nejlépe dolétne a na "oblíbené ruské stanice" si již ani nevzpomenete.
                         Autor - Villiam 330SO103, českou verzi zpracoval RKL 2002.